DENISA KADEŘÁBKOVÁ

Když jsem přišla k Hance poprvé, tak mne přivítala velice usměvavá a sympatická dáma. To o mě nešlo říct. Když jsem přišla byla jsem jak hromádka neštěstí. Nevěděla jsem, co se sebou a už vůbec jsem nevěřila tomu, že dietu vydržím udržet. Byla to má první dieta, kterou jsem, kdy držela, tak jsem byla zvědavá na výsledek. Držela jsem ji opravu poctivě a nikdy jsem nezhřešila a to do teď přes 8 měsíců. První týden byl trošku facka, protože jsem absolutně pozměnila svůj jídelníček a "prasárny" a nepravidelnost vystřídali zdravé věci a pravidelná strava, což byl pro tělo šok. Každopádně jsem týden přečkala a nastal den "D" a to první měření. A bylo přes 1 kg dole čistě tuku. No a to vám povím to byla teprve motivace. A hlavně i to, že nadšená jsem nebyla jenom já, ale sdílela ho se mnou i Hanka. Což, když si vezmu zpětně pro 1kg (což mi teď přijde málo) z 46kg je prostě hustý. No každopádně jakmile jsem se o tomto dozvěděla, tak hned večer jsem šla na rotoped a chtěla přidat pohyb. Tak jsem k tomu začala jezdit na rotopedu. Občas abych si zvýšila motivaci jsem si přepočítala kg tuků na počet másel. To fungovalo. No a po měsíci už to začalo být pomalu vidět. Ovšem byli zde i těžší situace a to, že ať chcete nebo ne nastanou dny, kdy se vám váha prostě zastaví. I když vše držíte poctivě a snažíte se, což je dost demotivující. V tomto ohledu mi neskutečně Hanka pomohla a kdykoliv jsem ji napsala, byla tu pro mne. A za to jsem ji vděčná. Nyní jsem již shodila 46 kg a rozdíl je úžasný. Je příjemné chodit např. v práci, kdy vám kolegyně řekne, že jsem zhubla. A lidé vám začínají říkat, jak moc vám to sluší. To je neskutečný motor v před. Co se týče karantény, s tou jsem úplně problém neměla. Spíše pro mne režim byl lepší, protože vzhledem k tomu, že jsem workoholik, tak nastavený režim mne po 3 hodinách donutil se najíst. Jak? Tělo už si samo po 3 hodinách řekne "Mám hlad, Denčo, něco mi dej." A to je úžasné. Dříve jsem třeba nejedla celý den a to tělo mi to nijak neřeklo. Nyní to vím během 3 hodin přesně na čas. Jako hodinky. Za tohle jsem moc vděčná, protože si myslím, že pravidelná strava je základ všeho. Co bych dále dodala? Asi už nic jen to, že nelituji toho, že jsem do tohoto programu šla a jsem ráda, za vše co jsem se naučila. Nebudu lhát, strach z toho, že se k tomu vrátím je vždy, ale pevně věřím, že to zvládnu.